V čtvrtém dílu naší série o umělé inteligenci se budeme tentokrát zabývat směrnicí o odpovědnosti za umělou inteligenci. Tato směrnice je klíčovou součástí balíčku opatření, který má za cíl podpořit implementaci umělé inteligence. Navrhovaný balíček zahrnuje nejen samotnou směrnici a Akt o umělé inteligenci (viz předchozí články), ale také revizi pravidel týkajících se bezpečnosti výrobků, na což se zaměříme v následujícím dílu naší série.
Směrnice o odpovědnosti za umělou inteligenci byla navržena jako reakce na problém nazývaný efekt černé skříňky. Tento efekt ztěžuje proces, kterým poškozené strany uplatňují svá práva v případě, že umělá inteligence způsobí škodu. Hlavními výzvami jsou prokazování zavinění a příčinné souvislosti v těchto situacích. Směrnice má za cíl tento problém řešit a umožnit poškozeným efektivněji prosazovat svá práva.
Cílem směrnice o odpovědnosti za umělou inteligenci je harmonizace právního rámce týkajícího se umělé inteligence v členských státech Evropské unie. Tímto způsobem má zajistit právní jistotu a usnadnit efektivní vymáhání práv poškozených stran v případech, kdy dojde ke škodám způsobeným umělou inteligencí.
Zpřístupnění důkazů
V rámci důkazní roviny je zřejmé, že žalovaný bude čelit nedostatku důkazů. Na tuto situaci reaguje navrhovaná směrnice tím způsobem, že zavádí povinnost soudu na žádost potenciálního žalobce opatřit požadované dokumenty. Důležité je uvést, že tato směrnice upravuje toto právo pouze v případech vysoce rizikových systémů umělé inteligence a za podmínky, že potenciální žalobce již využil všechny dostupné pokusy k získání těchto důkazů. Potenciální žalobce má také možnost požádat soud o nařízení zvláštních opatření k zachování důkazů.
Z hlediska žalobce je klíčovým ustanovením čl. 3 odst. 5 směrnice, který stanoví, že pokud žalovaný neposkytne požadované důkazy, soud může uplatnit vyvratitelnou domněnku. Tato domněnka říká, že žalovaný porušil povinnost řádné péče, a že požadované dokumenty byly právě určeny k prokázání nároku na náhradu škody. Tímto způsobem směrnice poskytuje žalobcům nástroje k prosazování svých práv v případech, kdy je obtížné získat potřebné důkazy.
Zmírnění důkazního břemene
Jedním z významných opatření obsažených ve směrnici je vyrovnání nerovnováhy mezi žalobcem a žalovaným. Podle této směrnice mohou soudy dovodit příčinnou souvislost mezi zaviněním žalovaného a výstupem, který vytvořil systém umělé inteligence, nebo tím, že systém UI takový výstup nevytvořil, pokud jsou splněny následující podmínky:
- Žalobce musí prokázat, nebo soud musí předpokládat, že žalovaný, nebo osoba, za jejíž chování žalovaný odpovídá, porušil povinnost řádné péče stanovenou v Aktu o umělé inteligenci.
- Na základě okolností případu musí lze považovat za přiměřeně pravděpodobné, že zavinění mělo dopad na výstup vytvořený systémem umělé inteligence, nebo na to, že systém UI takový výstup nevytvořil.
- Žalobce musí prokázat, že výstup vytvořený systémem umělé inteligence, nebo to, že systém UI takový výstup nevytvořil, vedlo ke vzniku škody.
Závěr
V současné době se potýkáme s nedostatečnou komplexní právní úpravou v oblasti umělé inteligence. Avšak v návrhu směrnice o odpovědnosti za umělou inteligenci spatřujeme pozitivní kroky směrem k regulaci této důležité oblasti. Tato směrnice přináší klíčová opatření, která by mohla výrazně zvýšit právní jistotu, a to nejen z pohledu spotřebitele, ale také tím, že podporuje sjednocení vnitřního trhu Evropské unie. Tímto způsobem pozitivně ovlivní přeshraniční obchodování a vytvoří společný rámec pro řešení otázek týkajících se umělé inteligence.
